Haf! Menuju se Port a dostal sem v týhle redakci (ani nevim, co to je) na starosti seriál Psí kusy. Tak nejdřív něco o mě. Sou mi dva roky a vyrost sem na vesnici na zahrádce s Arturem. To je starej velikej vlčák, kterej to tam šéfoval. Většinou sme tam byli sami, páníček nás přijížděl jenom nakrmit, protože je taky z Prahy a má další 3 pejsky. Když sem vyrost, začal mě Artur dost srát, jak tam všechno šéfoval a já byl ve všem druhej a začali sme se rvát. Docela naostro, párkrát sme jeli k panu doktorovi, aby nás zase sešil. Páníček o nás zlámal násady ke všem lopatám, aby nás od sebe dostal. Zůstaly mu jenom takový malý hrabičky.

V baru Výloha proběhla v pátek první narozeninová oslava webovek www.kdyzmilenkyplacou.cz, což je projekt dvou slečen se svérázným humorem. Co taky jiného holkám zbývá. Jak už název napovídá, na stránkách se rozebírají chlapi a vztahy s nimi ze všech stran.

Vždycky jsem chtěl pejska, ale říkal jsem si, že si počkám, až mi ho Osud nadělí. Jinými slovy, byl jsem línej pro to udělat něco aktivně a převzít zodpovědnost. Osud tedy vyčkával, až ztratím ostražitost a psa mi nedávno skutečně nadělil...

Znáte tu euforii, když se seznámíte s někým, s kým chcete zůstat? Při setkání s ním vám buší srdce, potí se dlaně a nervozita svírá žadludek. Lidi mají na začátku vztahu sklon se předvádět v tom nejlepším světle, což je pochopitelné. Nikdo z nás nepřizná, že má po ránu špatnou náladu, vyžívá se v kulinářském umění plném česneku a cibule a rozhodně nepřizná, že na záchodě nevyrábí konvalinku. To všechno je v pořádku. Lidi ale mívají tu špatnou vlastnost, že se stylizují do role někoho jiného a to do obrazu ideálního partnera svého nového objektu touhy – alespoň ideálního podle toho, jak si dotyčného odhadnou.

Po několika milostných kalamitách, jež jsem zažila v sérii, kterou bych nazvala „Přes kopírák“, jsem se rozhodla, že se do budoucna budu řídit mentalitou vztahů ze základních a středních škol:
Jedná se o otázky: Máš holku? Budeš se mnou chodit?

Někdy kolem třinácti let si holka začne všímat, že není fajn mít plochý hrudník a zároveň, že je fajn, když naopak kluci plochý hrudník mají. A je to tady. Od toho okamžiku se může připravit na celá desetiletí, kdy se bude trápit, protože se klukům, chlapům a později dědům bude chtít líbit. Co když jsou ale jisté okolnosti, které způsobí, že se zájem holky o opačné pohlaví zpomalí v důsledku sledu neštastných náhod?

Muži milují, když to mohou nastříkat ženě do úst, vím to!

Takové a jim podobné věty najdete v literární prvotině spisovatelky Sylvy Lauerové, která na sklonku roku 2007 doslova vtrhla na český knižní trh. Kniha vznikala na Seychelských ostrovech, kde Sylva Lauerová převážně žije.

Rozhovor se Sylvou

Bavila jsem se tuhle s kamarádkama nad sklenkou vína a shodly jsme se na zajímavé věci. Poslední dobou se kolem nás vyrojila spousta mužů (alespoň vzhled nasvědčuje tomu, že se jedná opravdu o muže), kteří se vyžívají v nejrůznějších zdrobnělinách, jako například „ahojky“, „roztomiloučká“, "mňamka" a v dalších výrazech, které rovnou šišlají, jako například: „To nám to šluníčko klášně švítí.“ Zkrátka mluví stylem sedmnáctiletých středoškolaček.

Od někud musí spisovatelé a filmaři čerpat inspiraci na milostné zápletky. Nevěra je adrenalinový sport a mezi lidmi je mnohem oblíbenější než bungie jumping.

Všichni známe fígle, jak zakamuflovat, proč jsme v noci nepřišli domů, protože úlet se spoustě z nás nevyhne. Jak se ale nechytit do vlastní pasti?

Ty mi jako nevěříš???

Tak se na to podívejme: